Spatřit svět v sklence vína a věčnost ve svém odkazu.
To nás vždy vedlo k tomu, abychom společné rozdílnosti využili v něco neobvyklého. Právě tahle snaha nás vedla vzhůru. A vede neustále, aby bylo nač vzpomínat.
Vztahy jsou komplikované, stejně jako víno. Každý doušek nám přináší vzpomínky na všechny ty neshody ve vinicích. A pak ty šťastné chvíle sklizně, když se víno vyvedlo.
Dojít k smíření, společně dosáhnout dál. To je pocit, který za tuto skleničku nakonec stál.
Bylo to bezděčné období, ale nakonec se nám začalo dařit. Téměř jsme se pobili. V ty večery, když vinice zahalila tma a letní vánek, jsme oba věděli, že toužíme po jediném.
Udělat něco výjimečného, na co budou lidé vzpomínat ještě dlouho po dopití sklenky.
Sledovali jsme, jak se večerní mlha sráží na listech révy a popíjeli poslední láhev od táty. Shledání po letech a každé slovo jakoby nám uvízlo v hrdle.
Když ale chcete dělat něco upřímně a opravdově… společná cesta se sama brzy ukáže.
